EDITORIAL
Onehdy se mně ozval kamarád z Hodonína, že bude v úterý Brně a že bychom se tudíž mohli vidět. Vybral jsem příjemný bar s futuristicky řešeným interiérem: velkými polstrovanými křesly, samý kov, sklo, znáte to… Zdeněk dorazil s půlhodinovým zpožděním. Usedl do koženkové lenošky, ale viděl jsem, že je nějak nervózní. Několik minut to bylo stále stejné, nenápadně se rozhlížel, mlčel, odpovídal kuse, maximálně jednou dvěma větami. A celou dobu se sebou šil jak v mraveništi. Když téměř na ex dopil nakulmovanou dvanáctku v dlouhonohé sklenici, zvedl se a do nablýskaného ticha řekl: „ Tož majú to tu jak ze stártreka, ale sedí sa v tom na hovno…“
A tak jsme skončili v Tatře, útočišti dělníků, pijáků a těch, o kterých Hrabal říkal, „že mají sklon k básničkám…“. V místě, kde se v cigaretovém dýmu dávno udusila vypočítavost a škrobenost. Tady Zdeněk roztál a já měl pocit, že do Brna dorazila jižní Morava. Nebylo třeba si na nic hrát, nic předstírat.
S poezií v tomto čísle je to stejné. Není v ní nic markýrovaného: ani v překvapivě zprůzračnělých verších Petra Hrbáče, ani v moravsky autentickém pohledu Jaroslava Kovandy či Jiřího Popelínského nebo civilní poezii Petra Štengla, Tobiáše Jirouse či Petra Prokůpka. Snad vás nezklame ani výstup na Boubín (Romana Szpuka) či Pásmo věnované Pavlu Rejchrtovi. Patronem tohoto čísla je Jan Zábrana (v červnu by se dožil 75 let), jehož dosud nepublikovanou báseň přinášíme na poslední straně.
Za redakci s přáním dobrého léta
Miroslav Chocholatý
OBSAH
POESIE
Petr Hrbáč: Vánky pořezané žiletkami
Jaroslav Kovanda: Jako když tuhu 6B piješ
Jiří Popelínský: Toťká si sednite na ďopo a poslóchejte
Marek Fencl: Soustředná znamení
Petr Štengl: Černé dýmy z černých skládek
Tobiáš Jirous: Ten trochu blebej pocit
Petr Prokůpek: Chybí mi žulové kvádry na poli, dědo
PRÓZA
Milan Šťastný: Jako bezdomovci
Petr Hrbáč: Alpsky
Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem
PÁSMO
Pavel Rejchrt: Na prknech nestoudných dramat
Vladimír Novotný: Ta přísná oddanost, ne nepodobná tryzně
KRAJINOMALBY
Roman Szpuk: Gloriola
STUDIE
Jaroslav Balvín ml.: Proměny literatury jako důsledek remediace
FOTOGRAFIE
Milan Fano Blatný
SLEZSKÉ STUDIO
Ivan Motýl: Kostivěk hlučínský
PŘEKLADATELSKÁ HUŤ
Amiri Baraka: Každou noc počítám hvězdy
ŠRAMOTY
Vladimír Šrámek: Jeřáby táhnou
VÝTVARNÝ DOPROVOD
Vít Ondráček - kresby, grafiky
UKÁZKY
PETR HRBÁČ
Zimní noc
Bloudivý nerv zpívá tiše
o tropické třtině,
která v hlubokém vesmíru
mává střelcům
i tiše se milujícím
hladinám.
V kuchyni bublá
nebolestivá rána.
Je plná zážitků
s tebou.
Stůl zarytě hledá
tlumočníka svého mlčení.
Teploměr na okně
jako jásavá flétna
tvrdého skřítka.
JAROSLAV KOVANDA
///
Míza má v zimě
mísu chudou
u cesty kvete jen
kočičí chrup
prakšický kostel svítí
nad rozhudou
autobus vjíždí
na ubrus
Míza má v zimě
mísu chudou
u cesty kvete jen
z guláše chlup
prakšický kostel míří
na Orion
autobus svítí
žárovka za oknem
je krokus
(Prakšice, předjaří 1988)
JIŘÍ POPELÍNSKÝ
///
Máme novou doktorku
a očkování proti chřipce
Chlapi ze Seduku vycházejí z ordinace
ještě se zataženým břichem
Velkýma rukama
do stojatého vzduchu čekárny
vykreslují ženské křivky
a v očích jim jiskří jak klukům
když s nohama na řidítkách
projíždějí kaluže
Jenom Bohóšek Hubatků
co zvedá na bráně závoru
a v oknech kanclu šlechtí muškáty
sedí tiše v koutě
na koleně přeskládává kapesník
a slušně kleje
MAREK FENCL
///
Sníh obnovil čistý list s osnovami vinohradů
k zápisu v jiných skupenstvích.
Holý kontrast černobílé teprve odhaluje tušené.
Jsou vidět cesty větru tam, kde barvy horizontu
v nebe přecházejí.
///
Naprázdno tepe ještě srdce
na hromadě vnitřností čerstvě vyvržených.
Spíš se chvěje poprvé na denním světle,
uprostřed hnoje, pohybem posledním.
PETR ŠTENGL
Chodili jsme do lampiónového průvodu
Některým dětem vyrobil lampión tatínek
Ti, co měli fotry, neměli lampióny
ale do průvodu šli taky
Zato měli benzínové ampulky s dírkou
z krabičky na opravování duší
a stříkali nám na lampióny
Ty pak vzplály jako fagule
Můj táta nikdy fotr nebyl
a tak jsem bulel jako ostatní,
kteří drželi v ruce jenom holou tyčku
TOBIÁŠ JIROUS
Před svítáním
jsem rozumnější
starší
co si budem nalhávat
už v tom umím chodit
od rohu postele
pět kroků
od postele k stolu
tři
pěkná nuda
chodit po pokoji
před svítáním
PETR PROKŮPEK
Muž, který prohrál válku
Na žulové desky na hrobech padal sníh
Děda mě mohl naučit házet oštěpem
K dědovi vzhlížím
K jeho ženě
Žulové kvádry na poli vytrhaly traktory
Udělali z nich nové schody
Z dědovy fotografie cosi vyzařuje
Z dědovy fotografie není poznat
Jaký by to byl děda
Dědova žena je nejstatečnější ženou
V dějinách Petra Prokůpka
Dědově ženě okusuje Lara Croft nehet
Na levé noze
Dědova žena zůstala sama
Po většinu života
Děda čeká na svou lásku
Děda čeká na své děti a vnuky
Chybí mi žulové kvádry na poli, dědo
Potkáme se, dědo
Chtěl bych být mladý jako ty
A přehodit tě oštěpem
Na žulové desky na hrobech padá sníh.
PAVEL REJCHRT
Nálada z obrazu Schikanederova
Den ubýval a čvachtala kola
a káry oněmle za svoje mrtvé žasly
jako by v loužích podél mola
o moře věčnosti vázly
A dny se krátily, jak skřípěla kola
a káry sténaly za mrtvé, kteří žasli
skly hospod v západu podél mola
jak by v nich louče se třásly
Hle, loučení se chvěje v stínech podél mola
a cesty praští, neb dojíždějí cíle -
Noc hraje s dusítkem, jako když někdo volá
a tichne do křídova bíle!