Weles 29

partner webu

spřízněné weby

a další

EDITORIAL

„Neučinil z domu ještě ani dva kroky, a tu před něj něco velkého spadlo. […] Bylo to pádlo. Pádlo olbřímích rozměrů. Nějaký velký kanoista tam nahoře se asi dostal do nezvladatelné šlajsny a vír mu je vykroutil z rukou…“ Člověk by řekl, v dnešní době poměrně standardní situace zastihla hrdinu povídky Tomáše Míky cestou na prvomájovou nedělní „myši“, ale citlivější jedinec nutně pocítí jistou dávku znepokojení a začne dolovat v mostecké uhelné svých hemisfér, pátrat po kauzalitě dějů a pokládat si otázky, kterých je záhodno se vyvarovat, chceme-li se vyhnout sférám obhospodařovaným psychiatry. Ano, je zde další číslo literární revue Weles, a jak vidno, čtení to není nikterak bezpečné.

Existence nového čísla Welesu po více než půlroční odmlce může působit dojmem olbřímího pádla zabořeného v trávníku vedle popelnic u panelového domu. I když si uvědomujeme, že pro čtenáře nemusí být tato informace podstatná, považujeme za nutné podotknout, že osobní život značné části redakce a redakčních spolupracovníků byl v tomto půlroce ve znamení morových ran, což vedlo k její částečné paralýze. Omlouváme se proto za nesplnění našich závazků vůči Vám, ale také autorům, kteří na uveřejnění svých textů museli tak dlouho čekat.

Teď k tomu příjemnějšímu, v nezvladatelných šlajsnách české poezie jsme pro vás vylovili básně ostřílených kanoistů, básnického tandemu z generace Zeleného peří Jiřího Staňka a Lubora Kasala, poezii Norberta Holuba, Jiřího Kotena nebo Martina Langera, který sjížděl vody v poněkud vzdálenějších zeměpisných šířkách. Husí kůži existenciálního charakteru očekávejte při četbě povídek Ireny Václavíkové a Davida Jana Žáka, ale také v pásmu, které je věnováno prozaiku Emilu Haklovi, konkrétně 8. kapitole z jeho nepublikovaného románu Let čarodějnice aneb Civilní dobrodružství. V žádném případě si nenechte ujít Improvizaci nad hrstí „existenciálních“ veršů Jana Štolby, loňského laureáta Ceny F. X. Šaldy. Milou změnou snad shledáte nový výtvarný doprovod, kterého se tentokrát zhostil výtvarník David David. Patronát nad tímto číslem Welesu drží Fernando Pessoa, a jelikož „Umřít je pouze nebýt vidět“, není se čeho bát.

Za celou redakci Vám přeji příjemný čtenářský zážitek.

Ondřej Slabý

 

OBSAH

POEZIE

Jiří Staněk: Plavná plavuň mě maně napadá…
Lubor Kasal: Orangutan v továrně
Norbert Holub: Noblesse oblige
Jiří Koten: Plamenem v lampě nekomíhá vítr
Martin Skýpala: V přímém přenosu
Martin Langer: Voněly partagasky
Jan Sojka: Mizející světlo neutěsníš
Ladislav Puršl: Hra o jednom prostoru
Jitka N. Srbová: Cítím mátu na hřebenech kostí

 

PRÓZA

Irena Václavíková: Bílá Voda
Tomáš Míka: Májová neděle
David Jan Žák: Anežka versus Dana

 

PÁSMO

Emil Hakl: Let čarodějnice aneb Civilní dobrodružství
Lukáš Bajer: V čase špenátových prasat…

 

KRAJINOMALBY

Mořic Klein: Kusem dědy, kusem sebe

 

STUDIE

Jan Štolba: Sprosté slunce

 

FOTOGRAFIE

Olga Stráníková

 

PŘEKLADATELSkÁ HUŤ

Aleš Šteger: Duše a kanalizace

 

ŠRAMOTY

Vladimír Šrámek: Zabijačka

 

VÝTVARNÝ DOPROVOD

David David - kresby

WELES_29_.pdf

(text bez obálky)

 

 

UKÁZKY

LUBOR KASAL

/ / /

Továrna vyrábí žíly
vyrábí je z bužírky a masa
Žíly všech rozměrů od aort po nejtenčí vlásečnice
rozváženy do všech kontinentů
tepají po všech kontinentech
krůpějcemi krve
tou zvláštní šťávou
K tomu se nedá nic
leda že je to dobrý
moc dobrý akorát dost blbý

dát kulhavé nohy na vypouklé hrby
a stíhat jedno druhým
v uvozdřené noci
Ňu ňu továrna továrnička už hajá
jako ty a já

 

 

NORBERT HOLUB

/ / /

Původně, ještě než nám v šest večer odtroubili
zalehnutí, světelné přilnutí ke Křenům,
jsem chtěl políbit plukovníka V. na břicho,
uhryznout mu jeho pupeční kýlu
a nahradit ji samospasitelně mozkem.
Ale prapory páchly po ponožkách.
Oblékli jsme si ty státní pseudopodprsenky
a s jadernými vlasy
jsme k sobě lepili alespoň barevné obrázky.
Ona by sice dala přednost slunečníkům,
jenže granátů není nikdy dost.
Zalkl bych se jimi,
sám s roznětkou v každé benigní buňce,
se svými vlastními chromozomy,
které mě jednou zabijí.
Půl hodiny před snídaní mě tři sestry
naposledy převléknou
a ráj, který existoval jenom v mé lebce,
mě opustí zbytečnými očnicemi.
Na chvíli se ještě přestěhuje
do fossy pterygopalatiny,
aby i ji posléze opustil
s růžovou slinou nemluvněte na rtech.
Ani jedna z mých milenek
nebyla na vojně,
a tak jsme si brzy neměli
o čem povídat.
Styčný boj muže proti ženě
už jenom do svislých postýlek klade
její děti
hlavou vzhůru.

31. srpna 1999

 

 

JIŘÍ KOTEN

Vprostřed noci

Skličující odpoledne:
ten hryzavý štěkot tě skoro pobízel,
abys se psem sdílel šílenství z luny.

Tíseň bys hmatal: i holčička
na modré značce u mateřské školy
se raději chytila ruky pána v klobouku.

Žádný div, že se ti pak zdál sen o Pekle.

Když ses z něj vprostřed noci probudil,
ulevilo se ti. Nepřilehl sis ocas
ani peřinu nepotrhals kopytem…

 

 

MARTIN SKÝPALA

Přenos

V přímém přenosu vidím
Jak na Radhošti sněží
První běžkař míří
na zteč k televizní věži
Hluboko pod ním se topím
Ve smogu, jenž klesá inverzí
Lesy se tyčí jak kopí
Strnulé ve vlastní perverzi
Běžkaři vstávají časně
Nesou svou výbavu jak já básně
Ten první jde, skoro snící
Otvírám jogurt a sleduji běžkaře
Vím, že to tělo se najde až na jaře
A prorážím víčko lžící.

 

 

MARTIN LANGER

Tři uzlíky

(Nisanovi Al Jazairímu)

a/ Mezi 30. až 45. stupněm severní šířky
od západního Turecka až k východnímu pobřeží Číny
tkají ženy koberce

Ovce se ostříhá
na krku zádech a hrudi
barvení příze je věcí mužů

 

b/ Jsou k užitku
ishafány kášány tabrízy
svými květy a stromy života

Barvy jsou z ulit
tuhy karneolu a tyrkysu

 

c/ Bindungslehre
veden velmi krvavým hlasem duše
tkalcovský učeň Josef Čapek
zhrozil se dřiny volontéra
pro pejska a kočičku

 

 

JAN SOJKA

Útěk

mizející světlo neutěsníš

do rána daleko
kmeny stromů ožívají

temným pochodem
vládnou tvé krajině

 

 

LADISLAV PURŠL

/ / /

V noci v kuchyni
nějaké postavy
ve vzduchu stály

Viděl se skrze ně

V korunách stromů
postavy točily
větrnou korunou

V kole páté hodiny
někdo v domě
pustil vodu z řetězu

Nikdy ji nenašli

 

 

JITKA N. SRBOVÁ

Na půl dne

Sotva ji nalezne v průčelí domu
Jak marně fotí sníh
Proti slunci

Na půl dne zmizí mu jako kouzlem

Zatímco
Prve se ztratila bez dotyku

S půlnocí ztratí se
V leknínech z loken

 

 

ALEŠ ŠTEGER

Zátiší

Slova nic neznamenají.
Otevírají prostor.

I když stojíš, cestuješ.
Stejně jako řeka pod ploutví štiky.

Její oko na tebe zírá z keramického bělma talíře.
Zámky skřípou trpce mezi zuby.

přeložila Martina Jahodová