Weles 34

partner webu

spřízněné weby

a další

EDITORIAL

Básně-hovory, básně-portéty, Spoonriver po česku, řečovost, dialogičnost, autenticita… Všechny tyto „nálepky“ mne napadaly při sestavování 34. čísla Welesu. Vymezují sice nepřesně, ale snad srozumitelně prostor, který nás tentokrát zajímal. Občas bývá současné literatuře (a poezii zejména) vytýkána vyumělkovanost, přílišná sebestřednost, formálnost, archaizující ornamentálnost a další podobné „hříchy“. U autorů, které najdete v 34. čísle, bychom museli hledat jiné slabiny. Jaké? To nechám na Vás… Byl by to dost „vlastenec“, pokoušet se je hledat v editorialu (pamatujete před pár lety toho Japonce na MS v hokeji, jak to napálil na vlastní branku, dal gól, zdvihl radostně ruce nad hlavu a pak mu to došlo?).

Básně Milana Libigera, Petra Štengla, Slávka Hamaďáka a Michala Šandy mají mnoho styčných ploch – postavy z okraje, kondenzaci příběhu, hovorový jazyk, odposlechnutou řeč… Přesto, každý z těchto autorů používá jinou optiku, má rozdílný odstup, míru stylizace… Poezii Jaroslava Pížla, u kterého se vracíme k několika starším básním, je třeba číst nahlas, takže ji rozhodně doporučuji číst jinde než v tramvaji (i když číst ji zrovna tam nahlas by bylo happeningem zcela jí konvenujícím). Odlišně a na první pohled zřejmě méně zřetelně se k tématu čísla váže poezie Petra Odehnala (ale opět ty úsporné kondenzáty příběhů a zápisy odposlechnuté řeči) a Pavla Sobka (rozhovory duchovně‑milostné, ezotericky plynoucí). Miniatury debutujího Jakuba Drážníka jsou již mimo zmiňovanou výseč, ovšem jejich „tichý křik“ je natolik přesvědčivý, že odkládat jejich publikování by zkrátka byla škoda.

Vzpomínky Miloše Vodičky evokují řeč svou přímočarostí a hovorovostí, následující povídky Hany Pachtové a Norberta Holuba jsou potom zcela dialogické. Básně-imaginární rozhovory z dosud nepublikovaného rukopisu Josefa Hrubého uvádí Pásmo, doplňuje je krátký, ale obsahově velmi intenzivní rozhovor, který s básníkem vedl Ivo Fencl. V pravidelných rubrikách přináší Weles poezii Seamuse Heaneyho v překladech Ondřeje Hanuse, studii Vladimíra Novotného o postmoderně v poezii (a ani dialogičnost nezůstala stranou jeho zájmu), velmi emotivně laděné fotografie Stanislava Krupaře, krátkou taneční povídku Vladimíra Šrámka a samozřejmě paletu drobnějších či rozsáhlejších reflexí v rubrice Kritiky a recenze.

Petr Čermáček

 

OBSAH

POESIE

Milan Libiger: Než jste mi zavolal
Slávek Hamaďák: Být jen tak je také strašně vzrušující
Petr Štengl: Bez jogurtu
Michal Šanda: Autenticita
Jaroslav Pížl: Jsem uvnitř úlu
Petr Odehnal: Jak vteřinovka krouží vlaštovka
Pavel Sobek: Nebeské krajiny, pozemské vidiny
Jakub Drážník: V tišině sídlišť

 

PRÓZA

Miloš Vodička: Kino Oko
Hana Pachtová: Milostná cvičení
Norbert Holub: Wolkrák

 

PÁSMO

Josef Hrubý: Hovory
Rozhovor s Josefem Hrubým: Člověk píše proto, aby se dověděl, proč píše

 

STUDIE

Vladimír Novotný: Koexistence, nikoli básnický (ne)dialog

 

FOTOGALERIE

Stanislav Krupař: Ludmila

 

PŘEKLADATELSKÁ HUŤ

Seamus Heaney: Vokály v sobě: otevřená zem

 

ŠRAMOTY

Vladimír Šrámek: Tanečnice

 

KRITIKY

Milena Šubrtová: Niklovy zá hrátky
Miroslav Chocholatý: Být dlužen nejen za duši

 

TELEGRAFICKĚ RECENZE

Miroslav Chocholatý: Nad knihami, které zbyly

 

RECENZE

 

VÝTVARNÝ DOPROVOD

Petr Čermáček - linoryty

 

 

UKÁZKY

MILAN LIBIGER

První výlet se Simonou

– Máte navařené
moja občanka a pas
ležíja v kuchyni na stole
myslíte enom na sebe
snědla sem prášky
kúpila flašu
tož sbohem –
smýkla mobilem o zem
a nastoupila
– Vsetín – sykla na řidiče
u prostředních dveří
načala fernet
a trefila nás pohledem

 

 

PETR ŠTENGL

/ / /

To máte dobrý
zato já to mám špatný

Mizerná zdvořilost

Zuřivě kývám hlavou
mám to dobrý
určitě to mám úplně nejlepší
ze všech

Ale ještě si to musím doposlechnout
abych si toho mohl pořádně vážit

Ano ano vážím si vážím
to se tak někdo umí narodit že jo?

Já jsem prej měl být Janička
naši si přáli holčičku Janičku

Škoda že nejsem Janička
to bych tu nemusel trčet a poslouchat

Janička ta se má
ta to má určitě dobrý
zato já to mám špatný…

(4. 3. 2008 Kovanecká)

 

 

SLÁVEK HAMAĎÁK

Matematické vztahy

Nebe a země, světlo a tma, doprava doleva, zepředu zezadu,
potichu nahlas, alko nealko, láska a teplé jídlo drží společně
nahoře dole
jedno velké všechno pohromadě, jako by se nechumelilo.

 

 

MICHAL ŠANDA

Šmíd

„chlap co šrouboval máti byl taky Šmíd.“
„já jezdil u pekáren s nějakým Šmídem.“
„a nebyl v pohodě?“
„byl.“
„a bachař na Mírově –“
„Šmíd.“
„v pohodě.“
„jo.“
„říkám.“
„Šmídové musej bejt v pohodě.“

 

 

JAROSLAV PÍŽL

Kašu

Kuš.
Kuš, neruš: vařim. Kašu.
Kam? Kastrol.
Kastrol vařim kašu. Kam? Ty, nevěřim… Ty, ne… Až dovařim.
Nehovořim. Nehovořim – nažeru. Nažeru kašu.
Teď kuš. Teď vařim kašu, kašičku. Vařim a nandám. Až nandám:
nažeru. Udávim se kašu
– na tebe kašlu. Sám kašu nažeru…
Sám nažeru, až udávim se kašu, kašičku, kašičiči, ka…
Kočka?
Kočka ku kaši sedne?
Tu chytim za vrkoč… Za dveře vyrazim kočičí nezpůsobu!
Pak nažeru: na tebe kašlu. Nažeru pomalu, pak pokuř, šluka… Kuš!
Kuš, bestija, kočka blbá, kuš, kurva, kuš!
A di.
A táhni už.

(Vodní hry, 1998)

 

 

JAKUB DRÁŽNÍK

(Cesta z Kunštátu )

24. IX. 2006

Svítání v krajině
po asfaltu ticho
ani vrávorání trávy
Jediným zvukem je
svlékání dvou hadů
u paty božích muk

Stojím opodál
jazyk do masa rozeklaný
a stydím se za ráno
po první lži

V křovině smýká se tma

 

 

PAVEL SOBEK

/ / /

Čtu v přízracích které si vytvořili
aleje jejich denních snů jsou průvodci mé zimy
hradby z nich vrším v koutu zahrady
kočky v nich se zálibou protahují stíny…

Slunce jak prostor poznání čiré oblohy…

 

/ / /

Budu si tě připomínat
jak noc svítící indigově
Paprsek uvězněný v ledu
na horkém dechu rty…

Nikdy jsem ještě nepsala tak oblačnému muži…

 

 

PETR ODEHNAL

Kurucu, pryč!

Viděl jsem to loni v říjnu v Novém Hrozenkově. Na jedné vysoko
položené louce pouštěly děcka draka. Draka? Provázek, kříž
z tenučkých latek, přes průsvitný papír dobře patrný a na papíře
pastelkama nakreslený Spasitel. Jedno z děcek vodilo špagát
po větru, ostatní klečely se sepjatýma rukama a volaly na nebe:
„Kurucu, pryč! A ty, Kriste na nebi, smiluj se nad námi!“

 

 

JOSEF HRUBÝ

I.

– Svět ucpán
do hrudního koše
– Do lebky snad
do koule kulaté
– A teď o duši!
Ta si dělá co chce
– Ano náhle tě opustí
Chceš nechceš
– Držím se
když mne prosívá závrať
– To tě pes obchází
a štěká psím jazykem