Weles 35-36

 V předkládaném Welesu jsme se zaměřili na české autory dlouhodobě žijící v zahraničí, kteří ve své literární tvorbě zůstali věrni českému jazyku. Pojem „exilová literatura“ je v publicistické a pedagogické praxi chápán především z hlediska dobového a politického, přičemž literární, ale rovněž životní východisko exilových autoru je spojeno s pojmy jako jsou pronásledování, vyhnání a vypovězení. Autory, kteří se stali tématem tohoto čísla, lze v současné době charakterizovat spíše pomocí slov svoboda a volnost. Jsou to autoři, kteří po roce 1989 dobrovolně vycestovali, nebo političtí exulanti z období před rokem 1989, kteří zůstávají v zahraničí i přes možnost návratu. Obě tyto skupiny se budou literárně střetávat, ale především silně tématicky i výrazově asonovat na následujících stránkách. Je příznačné, že pomyslným pojítkem mezi těmito autory je právě skutečnost, že stesk po domově (Heimweh) nehraje v jejich bohatém duševním rejstříku první housle. Zdá se, že schopnost zpřetrhat vazby k rodné zemi, a následná neukotvenost, je současně předurčuje k umění nadhledu, odstupu a pohledu na Čechy i svou novou zem tak nějak odjinud. Mezi ironií, sarkasmem a převládající beatnickou polohou („…tyrkysové tlení dálek / líže / skla / dešťů / Cadillaku…“), ovšem zazní i jímavě prostá obava ze zapomnění rodné řeči „překonaná hrůza / nemohl jsem si vzpomenout jak se to řekne v češtině / takový ten balík včel zavěšený na stromě // a najednou to už vím / je to / ROJ“. Tyto a další verše Milana Kohouta z jeho bostonského exilu přinášíme v básnickém oddílu našeho časopisu. Než se pustíte do čtení, připravte se, že na stránkách tohoto čísla budete opravdu cestovat - Antonín Mareš (Mnichov), Iva Pekárková (New York, Londýn), Lubomír Martínek (Paříž), Milan Nápravník (Kolín nad Rýnem), Ladislav Selepko (Londýn), Roman Erben (Mnichov) a další. Do Nagasaki se podíváte v Krajinomalbách s básníkem Petrem Hrbáčem v první části jeho seriálu o Japonsku. Literárním špekem mi určitě dovolíte nazvat básně z rukopisů slavného exulanta Ivana Blatného doplněné komentářem našeho předního blatnologa Martina Reinera. Také o existenčním rozměru emigrace vypovídají nádherné fotografie Vladimíra Krynytského z cyklu Kus života načerno. Rozsáhlý rozhovor s ilustrátorem tohoto čísla Pavlem Piekarem připravil básník Petr Maděra.

Ve všech krajích světa, ať už jsme doma, či od rodného kraje odloučeni, neztrácí na významu opatrnost, k níž nás nabádá básník Karel Zlín „…Na svá slova ber / vždy váhy! Neboť tvé věty / budou příště čteny mezi krajkami rakve / nebo v komíně krematoria.“

Za celou redakci vám přeji příjemný čtenářský zážitek.

Ondřej Slabý