EDITORIAL
Ve Welesu, který jste právě otevřeli, jsme pro vás připravili malou exkurzi současným, ale i nepříliš historicky vzdáleným literárním Brnem. Skutečnost, že redakce sídlí v Brně, asi naznačuje, jak rádi jsme se tohoto tématu zhostili a jak důležité pro nás je ukázat Brno tak, aby pro vás bylo stejně zajímavé jako pro nás. Ne snad z nějakého plochého patriotismu, což je slovo, při jehož vyslovení bych se s dovolením lehce otřepal, ale spíše z důvěrné znalosti prostředí a z jakési, alespoň v mém případě, iracionální lásky k tomuto městu, které namísto krásy pobralo spíše notnou dávku provinčnosti a roztomilé zabedněnosti.
Platí‑li slova Miroslava Holmana „Doma jsi tam / kde – byť i zle je – / na návrat myslíš odcházeje“, je právě Brno mým domovem a místem, kam se budu vždy rád vracet –; co na tom, že nebudu vědět proč. O tom, že tajemná přitažlivost brněnského genia loci sahá i za hranice městských periferií, svědčí i fakt, že brněnský almanach Po městě, jež je mi souzeno, který jsme vydali v roce 2007, byl během půl roku rozebrán. Cesty, jakými se jednotliví autoři vyrovnávají se skutečností, že právě Brno je tím městem, které je jim souzeno, vedou sídlištěm, podzemím i půdami, napříč lidskými osudy, různým členěním čtrnácti veršů, některé končí až v Japonsku, ale na počátku je vždy plesnivějící hlava květáku kutálející se kolem Parnasu na Zelném rynku. Teď už letem brněnským světem – Tomáš Lotocki, Miroslav Holman, Vladimír Šrámek, Petr Čermáček, Leoš Bacon Slanina, Milan Ohnisko, Pavel Řezníček, Martin Reiner a konečně Petr Hrbáč, se kterým vedl rozhovor Robert Fajkus a jemuž je věnováno Pásmo v tomto čísle Welesu, každý z nich přináší kousek mozaiky, která vám umožní nahlédnout do jedné z mnoha tváří literárního Brna. Vizuální představu o životě „brněnské bohémy“ šedesátých let získáte z unikátních, dosud nepublikovaných dokumentárních fotografií Miroslava Myšky.
Po jedné z mnoha cest se vydal také básník Pavel Ambrož – Homér a nelze než sdílet jeho touhu: „U cesty bodláčí / roste a kvete. / Snad někam dokráčím, / zkurvenej světe.“ Za celou redakci vám přeji příjemný čtenářský zážitek.
Ondřej Slabý
OBSAH
POESIE
Tomáš Lotocki: Skořápky českých slov
Miroslav Holman: Již nikdy – prozatím
Vladimír Šrámek: Holky by vás pustily, ale ještě nejsou uvnitř
Petr Čermáček: Obě spí, hudba tep
Pavel Ambrož-Homér: Tanec loutek
Leoš Bacon Slanina: V té pasáži je docela chladno
Milan Ohnisko: Azurové inferno
Miroslav Fišmeister: Mým profesorem okru byl vejcožrout
Hana Zemčíková: Rozvody
PRÓZA
Pavel Řezníček: Z rukopisného románu Hotel Merkur
Martin Reiner: Surrealismus (ukázka z románu o Ivanu Blatném)
WELESŮV DEBUT
Marie Štefanová: Hodili mě do vody a řekli: Plav
PÁSMO
Petr Hrbáč: Moře hvězd opařilo okenní sklo
Rozhovor Roberta Fajkuse s Petrem Hrbáčem
KRAJINOMALBY
Petr Hrbáč: Nikkó a mizející džizóové
STUDIE
Vilém Kratiknot: Sonet v experimentu a experiment v sonetu
FOTOGRAFIE
Miroslav Myška: Brněnská bohéma
VÝTVARNÍK WELESU
Jana Pilgrová: Zahlédnout po cestě...
PŘEKLADATELSKÁ HUŤ
Paul Castelfranco: Básníci jsou dohazovači snů
(v překladech Marcela Rejmánka)
Dmitrij Grigorjev: Rybí slovo
(v překladu Jakuba Grombíře)
ŠRAMOTY
Vladimír Šrámek: Několik drobáků rosy
TELEGRAFICKĚ RECENZE
Petr Čermáček: Od vody ke kameni
RECENZE
UKÁZKY
TOMÁŠ LOTOCKI
Při četbě V. H.
Rozdával smrti různá jména
„Bezedný vrchol Evin v ráji…“
Hřbitovním vápnem vypálena
ta jména – Alka… Gordana…
– zamykají či odmykají
roztřesenýma rukama?
Však náhle – když je všechno v loji
a život starý slepý lhář
který se odpovědí bojí
utíká zpod těžknoucích víček –
slyšíš: neťuká popelář
Zpívá sýkorka uhelníček
MIROSLAV HOLMAN
U Svratky v Jundrově
Z olší sněží
Voda stěží vleče řeku
Za přehradou do pokleku klesla
Modlí či nemodlí se vesla
sepjatá na dně lodi?
Je neděle
a zbožným být se hodí
VLADIMÍR ŠRÁMEK
Kolotoč
holky by vás pustily
ale ještě nejsou uvnitř
chvíli ještě potrvá
než si přijdou pro bolest
než kolotoč roztočí a špitnou:
chceš se svézt?
PETR ČERMÁČEK
Nový rok
střídavé obdélníky oken
se v rytmu pletacích jehlic
vyplňují světlem
papírový šlem ohňostroje
dosud nesmeten, nepřekryt tichem
ve kterém stromy prochází skrze kuchyň
jako bychom tu nebyli
tak zřetelně přítomni
PAVEL AMBROŽ-HOMÉR
Kdyby
Kdybych byl nebyl,
bylo by mi lépe.
Takhle jsem debil,
proč mý srdce tepe?
Kdybych byl nebyl –
– proč tu straším vlastně?
Tupě se šklebím
a vypadám šťastně.
Kdybych byl nebyl
či byl někdo jiný,
vzhlížel bych k nebi
a neměl svý splíny.
Kdybych byl nebyl,
bylo by tu krásně.
Všichni maj chyby…
Někdo píše básně.
Kdybych byl nebyl,
bylo by mi lépe.
Nikdo mě nebil,
jen zubatá klepe.
LEOŠ BACON SLANINA
Existence
Jsou to
jen záblesky okamžiku
výsledné rovnice experimentu
cesty údolím smrti
vteřina bytí
nepřiměřené existence
doteky směšných lásek
Kunderových lásek
V té pasáži
je docela chladno
kovová schránka úmrtí
stav duše
rozháranost přirozené existence
MILAN OHNISKO
S cestovkou v Chorvatsku
S Holanem na pláži
s Camusem na dece
Cizinec Na sotnách
ničeho nevece
MIROSLAV FIŠMEISTER
/ / /
Šikmo padá dřevěný sníh
na beowulfným sluncem zorané
pole nechladu‑chladu,
šikmo padá mezi kameny déšť. I dítě,
které ti do snů vpřádá řepné listy,
dostává podobu deště.
HANA ZEMČÍKOVÁ
T. + L. (z cyklu Rozvody)
Libi pije už třetí den
Terezka únavou padá ze schodů
jejich dvoupatrového domku
u paty schodů číhá babička
větří že jí Terezka přece jen
spadne zpátky do náručí
a ona už se nebude cítit tolik sama
ve městě kam ji přesadil její muž
a potom umřel
PETR HRBÁČ
Nara
Tolik dětí, tolik svatyní, tolik stínů,
které ošlehají plůtky u růžově opatřených džizóů
i zdi na chrámových tsunami!
Strejc pochrupuje v boudě
před nepřístupným dřevěným muzeem
Šosóin.
Nemohu čekat do listopadu, až se otevře
na jeden den.
Ale cítím se jako nebe.
Doma je všude stejné!