Weles 50

partner webu

spřízněné weby

a další

PATRON ČÍSLA

Hajano Hadžin

 

Po zemi
mihnul se stín sokola
listopadky se chvějí

 

Studený déšť –
z převislé střechy visí
myší ocásek

 

 

OBSAH

Poezie: Dagmar Urbánková, Jitka N. Srbová, Dana Malá, Path.

Welesův debut: Kateřina Vašků, Ester Fischerová, Pavlína Vítková.

Próza: Tomáš Záhoř, Miroslav Juhos, Robert Janás, Svatava Antošová.

Pásmo: Jakub Grombíř.

Krajinomalby: Mořic Klein.

Moták: Raúl Rivero, Bulat Okudžava.

Překladatelská huť: Paul Celan v překladech Jakuba Kostelníka, Thomas Tranströmer v překladech Jany Witthedové.

Výtvarný doprovod: Aleš Kauer.

Fotografie: Josef Ptáček.

Šramoty. Recenze.

 

UKÁZKY

DAGMAR URBÁNKOVÁ

Sen 5.11.

Ve snu
sází můj děda koňské koblihy.
Na zahradě. Kostnatý, v roztrhaných pracovních šatech. K domu stojí zády. Dívám se na něj z okna, děti vedle mě. Do řádků pravidelně pokládá suché koňské koblihy.
Chodí tam a zpátky. Na zádech má vak z teplákoviny nacpaný těmi koblihami.
Dítě: má to na zádech - ty koblihy. Já: ne, to sou jablka.
Když je dosází, otočí se k nám, řekne modlitbu a pokřižuje se.

Mohl být podzim. Nebo časné jaro.

 

JITKA SRBOVÁ

///

A můžeš být vytesán z kamene,
ale oheň rozpuká
i taková těla.

Je noc
A všechny přešlapy svítí do daleka.

Pes běhá kolem plotu,
neklidný, ale šťastný,
neboť on pozná nebezpečí
pouhým čichem.

 

 

DANA MALÁ

Mezi domy

na prahu přešlapovals v naději
jen nevěděli jsme
               koho počít

někdy ale zdávalo se mi
že sedíš na zápraží
já nosím vodu
a dům

roste

 

 

PATH

Anaklitická depresia

Lebo v Paríži

stromy vyzerajú strmšie do krídel zmrštia sa kopcami vrstvy
perie sa nadýcha gaštanmi
do rúk vyškriabe korytá
nejako zvláštne uschnú brody s bývalkami
a potom
lýtkami okolo hlavy
zacvikneš do uší rozprskávajúce slnko
aby sa všetko okolo
stalo neónovo krikľavým
ako jej vlasy a telo
nocujúce minulým časom

 

sleduješ
a iba neprízvučné slabiky

 

v nej

 

 

JAKUB GROMBÍŘ

Podzimní rovnodennost

Večer zdlouhavý
Jak česká detektivka Z míjeného okna
haleká Jarda Bosák
nad nádražím semafor
směšný vlak ve směru
Vlárský průsmyk přijede
vzpomínám na jednu
nesmírně hloupou studentku
s tváří a postavou
jaké si nechávají kamioňáci
airbrushovat na kabinu
a úsměvem jako sladkovišně
toužíval jsem kdysi po ní
jak v dětství po flusbroku
vězí mi v hlavě jako noha v gumáku
teď jsem kalný a prázden
jak burčák, co prodávají v Praze
ale proboha
co když i naše děti budou publikovat básně?

 

 

PAUL CELAN

Temnota

Pusté jsou urny ticha.

Ve větvích
černě se kupí
parno písní beze slov.

Kůly hodin
hmatají tupě po cizím čase.

Údery křídel zavíří.

Jen sovám v srdci
se rozednívá smrt.
A do tvých očí padá zrada –

Můj stín zápasí s tvým křikem –

Po této noci východ dýmí...
Jen umírání
srší.

 

 

TOMAS TRANSTRÖMER

Přátelům za hranicemi

I.

Tak skrovně jsem vám psal. Ale to, co jsem vám nesměl napsat
se nadouvalo a nadouvalo jako starodávná vzducholoď
a nakonec odplulo nočním nebem.

II.

Teď je dopis u cenzora. Ten si rozsvěcuje lampu.
V jejím světle vyletí moje slova jak opice na mříž
zalomcují s ní, zarazí se a vycení zuby!

III.

Čtěte mezi řádky. Uvidíme se za 200 let
kdy mikrofony ve zdech hotelu jsou zapomenuté
a konečně mohou spát, stát se orthocery.