Už jsem na blogu "pěl" o komínských hodech, tak tentokrát inspirace masopustní... Tedy asi bych měl říkat ostatková, jak se tu tomuto krásnému reji říká. Jenže snům neporučíš a v hlavě je příliš pevně vryto slovo vonící babiččinými masopustními koblihami...
MASOPUSTNÍ SEN
Myslel jsem, že vedu koně k ohradě,
najednou mi však prudký větrný poryv
zakryl oči slámou, pak jí huňatě
obrostly ruce a nohy, od stodoly
práskl bič a já viděl, že na provaze
poskakuje klibna, ras s židem jí chválí
– ta i hřebíky žere, kup, není draze –
medvěd tančí s kominíkem, zpovzdálí
na ně dohlíží smrtka v černém svrchníku,
kouří cigaretu, směje se, kosa tne
naše stíny – nevinných i viníků.
Stisknu tvou ruku a obraz se rozpadne.