Tichem co mluví
nad sbírkou Víta Erbana: Hora a obzor (Malá Skála 2009)
Vyprázdněnost, zastavený pohyb, okamžik, obraz-podobenství... Atributy haiku krajiny – jistě, kaligraficky, zkušeně zvládnuté.
Precizně dodržený a přitom zcela přirozeně znějící slabičný vzorec 5 – 7 – 5.
Nekonfliktní konflikty. Konfliktní klid.
Ticho. Náhlý zvuk.
Klid. Náhlý pohyb.
Černobílá miniatura – jsou jimi básně (téměř v nich nejsou barvy – kreslí světlo, plamen, tma), jsou jimi fotografie (zcela s texty souznívající) a je jí i kniha sama svou obálkou i vnitřní úpravou.
Odosobnění. Věci se dějí samy o sobě, jen zaznamenat je třeba.
Procítění. Být středem dění, intenzivně prožívat zdánlivě drobný děj, povýšit ho, zviditelnit ho.
Promyslet se – v kontextu velkých i malých věcí. V krajině, v bytí, u stolu, u kaluže…
„skokem přes kaluž / mysl se otevřela / napříč otázkou“
Něžnost. Rozostřená přesto intenzivní. Okamžitá i stálá. Jednoduchá ale ne samozřejmá.
„ani ne bdělí / ani ne ze sna jen má / šíje tvá stehna“