To je skandál, paní...
Tak u nás máme konečně literární „skandál“. Knihu „Bílej kůň, žlutej drak“, která letos dostala cenu Knižního klubu, nenapsala devatenáctiletá vietnamská dívka Lan Pham Thi, nýbrž českobudějovický prozaik Jan Cempírek. Samo o sobě by to vlastně nemuselo být nic dvakrát zajímavého, podobných mystifikací je v literatuře celkem dost, nebýt reakce Knižního klubu a médií.
Objevují se výrazy podvod, podraz, nechutná blamáž. Když bylo nedávno odhaleno, že básně v knize „Rispetti e dispetti (Poklony a pošklebky)“ nenapsal renesanční básník Angiolo Poliziano, ale Jiří Dědeček vydávající se za „pouhého“ překladatele, média o tom většinou psala pozitivně, s obdivem. Používala se slova a spojení hra, umělecká mystifikace, básnická mystifikace. A nutno říci, že zcela oprávněně. Kde se bere to rozhořčení v případě „Bílýho koně, žlutýho draka“? Jediným kritériem pro udělení literární ceny by přeci měla být umělecká hodnota textu – pokud tomu tak je, je lhostejné, kdo ho napsal (vzhledem k složení poroty soutěže si navíc myslím, že kvalita textu opravdu rozhodovala). Rozhořčená reakce manažerky nakladatelství Knižní klub Denisy Novotné ovšem jakoby nechtěně říkala, že o udělení ceny rozhodovaly i jiné faktory. Dá se to číst jako: „Kdybychom to věděli, cenu bychom knize nedali“. Pokud to tak je, pak by to chtělo kromě Cempírkova přiznání ještě přiznání Knižního klubu. Bylo by v něm zřejmě něco v tomto smyslu: „Nejde nám o to vybrat umělecky nejhodnotnější text, jde nám o to vybrat knihu s mediálně zajímavým příběhem – v ní i kolem ní. Knihu s autorem, který se bude dobře vyjímat v médiích, knihu, která bude mít šanci stát se populární a dobře se prodat.“
I když na druhou stranu: možná je v tom jen vztek: „naletěli jsme, jak teď vypadáme…“ Kdyby totiž šlo jen o to knihu dobře prodat, myslím si, že by mohl být Knižní klub spokojen, díky tomuto „skandálu“ si ji jistě koupí další čtenáři. Třeba proto, aby si mohli říci: „Fakt to napsal tak, že to není poznat“ Anebo: „Jsou blbí, že na to skočili, vždyť tohle nesedí a tamto taky ne…“ A my, co si knihu asi nekoupíme, můžeme třeba přemýšlet, jak zacházet s pozitivní diskriminací a jestli nás v tomhle případě náhodou pěkně nevyšplouchla…