o akcích

Venku slota. Nejlépe se schovat do tepla. „…A hele, ona tam je nějaká literatura. Tak to nevím…“, zaslechl jsem před „Skleněnkou“. Asi se jim do té nečekané říjnové siberie zpátky opravdu nechtělo, zůstali.

Zahřáli se, myslím, hned z kraje (jsem vtipně použil název rubriky, dobré, co?). Juvenilní básně Ondřeje Slabého vydané v září ve sbírce Holobyt, jsou totiž silný kalibr. V sedmnácti jsme zkrátka hauři, a tak sekrety, opilosti a jiné „prokletosti“ létají. Ne každý ovšem v tomhle věku umí psát tak, aby své básně mohl po deseti letech vydat. Ondřej Slabý si to dovolit může. „Křísnutím dvou opilců byl sen odveden. / Chytlo svítání a dýmem mlhavým / z opačné polokoule sem přiběsnil den.“ Knížku „pokřtili“ Petr Čichoň a Norbert Holub.

Třicáté sedmé číslo Welesu bylo věnováno brněnským literátům, ti z nich, kteří mohli přijít, přišli a četli. Petr Čermáček strohé civilní básně z rukopisu, Robert Fajkus syrové básně z chystané sbírky „Prašivina“, Vladimír Šrámek básně z posledních měsíců, Ivan Petlan básně o poezii, které se do Welesu nevešly. Norbert Holub přečetl několik básní od autorů, kteří nepřišli – Tomáše Lotockeho, Miroslava Fišmeistera, Pavla Ambrože-Homéra a Milana Ohniska.

V září uplynulo 25 let od smrti Jana Zábrany. Norbert Holub připravil a společně s Martinou Čichoňovou a Pavlem Štolem provedl scénickou „rekonstrukci“ návštěvy mladého Jana Zábrany u maminky ve vězení.

A aby to „Brnisko“ bylo fakt dobře představené, Leoš Bacon Slanina uvedl nejnovější počin nakladatelství Větrné Mlýny – sborník básní o Brně, který v průběhu večera Robert Fajkus přejmenoval z Dynkova „Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně“ na titulek tohoto sloupku. Chraplavým hlasem potom ještě Slanina přečetl své básně z Welesu 37: „…V té pasáži / je docela chladno / kovová schránka úmrtí / stav duše / rozháranost přirozené existence.“

-red-