VRSTEVNICE
Recenze na sbírku P. Čermáčka „Vrstevnice“ v HOSTU 10/2010
...Název knížky je velmi příznačný. Odkazuje ke krajině a tak trochu i k chůzi tou krajinou. K chůzi, která nespěchá k cíli, ale třeba kopec postupně obkružuje. K chůzi pomalé, zamyšlené, pozorné: "línání světla / nedovřené ticho". Stromy, ptáci. Linky vrstevnic spojují (a do sebe uzavírají) místa se stejnou nadmořskou výškou. Dodejme, že ve sbírce spojují nejen místa, ale také lidi, chvíle, dojmy, sny...
...Frekventovaným prostorem přítomných básní je ostatně i byt, zvláště kuchyň. Vrstevnice s nejmenší obsahem – v metrech čtverečních: "prší ti na rouby / na skle houstne dětské písmo / stéká z řádku / údery remingtonky přepisují / soupis věcí / na které jsme se nestihli zeptat / svých dědů // setmělo / a na skle už jen / středníky, tečky, vykřičníky". Vrstvení paměti: "barvy, tvary, vůně, chuti / zřetelně uložené horizonty / v jílových minerálech paměti"...
...Poezie Petra Čermáčka je osobní, nicméně po formální stránce "já" nijak nekřičí do světa, je ztišeno. Básník nejčastěji pracuje s infinitivem, druhou a třetí osobou singuláru nebo opatrně také první osobou plurálu: ich-forma se objevuje jen pětkrát. Vrstevnice ale mohou odkazovat také k Čermáčkově pečlivé a promyšlené (a přitom svým způsobem nenápadné) hláskové instrumentaci básní: "pláň po souchotích / prosáklá psí močí / se křižuje běžkařem"...
PETR ODEHNAL
TŘI PODSTATNÉ BÁSNICKÉ KNIHY
studie O BÁSNÍCÍCH A POEZII V ROCE 2010 in: Nejlepší české básně 2010
...Fajkus jako by dokázal skrze robustní vidění i formální stavbu verše přetavit tělo skutečnosti, které je plné šťáv, páření, zahnívání a rozkladu, v cosi nezničitelného a trvajícího. Jeho básně přistihují okolní svět při nenápadných okamžicích věčnosti...
...Fajkus je zemitým alchymistou. Vjemy, běžná dějství se mu mění v oslnivé iluminace, které mají moc vyjevit skryté jádro skutečnosti. Zároveň je Fajkus chodcem i obyvatelem české krajiny a přírodní děje a atmosféry dokáže vykroužit nenapodobitelným způsobem...
JAKUB ŘEHÁK
BEZ ŠMINKY LŽIVÉ OMÍTKY...
Recenze na sbírku R. Fajkuse „Prašivina“ v KAM Příloha 6/2010
...Fajkus je básníkem holanovského a halasovského typu; je tím, který báseň potěžkává jako kámen, na svoje slova nepokládá omítku, ani pestrá zbarvení a dokáže – halasovsky – „přivonět ke kořenům“. Anebo třeba k tomu, čemu se dá říct prašivina...
LADISLAV SOLDÁN
PRAŠIVINA ROBERTA FAJKUSE
Recenze na sbírku R. Fajkuse „Prašivina“ v A tempo Revue, 19. 11. 2010
...Návaznost na Sivý křik – lépe řečeno příbuznost s ním – si lze uvědomit ještě před otevřením knížky: obdobný rozsah (v případě Sivého křiku 72 stran), totožná úprava obálky s autorskou fotografií, především však tematické a motivické shody. Na první pohled by se také zdálo, že oproti prvotině došlo k mírnému zúžení tematického rejstříku, mnohem spíše se však výrazněji projevilo jeho zhutňování, kondenzace základních témat do jedné určité básně. Konfrontace těchto témat a motivů se děje prostřednictvím metafory, která je ostatně hlavním, nejvýraznějším a značně osobitým autorovým prostředkem. Básně jsou pak povětšinou kratší s rýmem řídkým a občasnou eufonií, zaujmou originální personifikace a návraty obrazů a motivů...
...Pro sbírku jako celek je patrná silná přítomnost osobního prožitku (ať už vzpomínky nebo reflexe) za básní, jinými slovy autorské záruky básnické pravdivosti. To vše se děje v již konstituovaném básnickém prostoru, jemuž přes všechny disharmonie není nevlastní řád, daný snad právě onou ustáleností...
MARTIN VESELKA
PLNÝ TEXT NA WEBU A TEMPO REVUE
ŘEČ CHCE SYNA
Recenze na sbírku V. Šrámka „Řeč chce syna“ v HOSTU 1/2009
...Welesovu povídkovou rubriku "Šramoty", kterou si před lety Šrámek propachtoval, mám rád. A myslím si, že jeho povídky mají k jeho poezii často velmi blízko, právě v těchto momentech, v těchto "portrétech", kdy cizí vrásky se stávají básníkovými příběhy (parafráze verše ze strany 6), je Šrámek-básník pro mne nejpůsobivější...
PETR ODEHNAL
VÝBĚH SLOV
Recenze na sbírku M. Šedivého „Výběh slov“ v HOSTU 1/2009
...Přesto musím přiznat, že chovám nedůvěru k jaksi éterickým veršům, v nichž se poněkud častěji skloňuje krása či průhlednost, v nichž ruce tápou, vlají závoje a "vlasy slunce češou řeku". A přece se mi vyplatí Milana Šedivého číst, například pro závěrečný obraz básně "Ofěra". Šedivého tichý hlas patří ve své generaci k poměrně ojedinělým, je nazaměnitelný, a tedy i proto je dobré mu naslouchat.
PETR ODEHNAL
ŘEČ CHCE SYNA
Recenze na sbírku V. Šrámka „Řeč chce syna“ na Portálu české literatury (2008)
Čím jsem starší, tím vehementněji se přikláním k názoru, že padesátiprocentním autorem knihy je sám čtenář. Proto se u svých recenzí snažím uvádět, kde a za jakých okolností jsem recenzovanou knihu četl...
...Novou sbírku Vladimíra Šrámka (1958) Řeč chce syna jsem si vzal ke přečtení do Výtoňské celnice...
...V Šrámkově Řeči jsem si hned na str. 6 zaškrtnul dvojverší „podívej! celá špinavá jsem od něhy / mé vrásky – tvé příběhy“. Pokud sami píšete a vaší manželce je kolem čtyřicítky, musí vám tolik očekávané první sousto pečeného kolena zaskočit v krku...
...Naštěstí v jeho sbírce dobré básně převažují, a proto po dobrém čtení a dobrém jídle jsem si dal na dobré zažití sedm piv a před odchodem, coby kapurkovou, báseň KOUZELNICE: „vykouzlila / podprsenku z rukávu / z ničeho oběd / z manžela milence / z života život // pak zívla a šla unaveně spát…“
MICHAL ŠANDA
PLNÝ TEXT NA PORTÁLU ČESKÉ LITERATURY
STÍNOHRAD
Recenze na sbírku O. Hanuse „Stínohrad“ na Portálu české literatury (2008)
...Ondřej Hanus je představitelem básnictví suverénního a brilantního, třebaže je mu teprve jednadvacet let, jak jsem se dočetl na záložce jeho knižní prvotiny Stínohrad, kterou v červenci t. r. vydalo nakladatelství Weles...
...Já osobně, být mlád, ubral bych na vyhraněnosti a naopak se otevřel, militantnost je protimluvem k básnictví, a vzal bych možná na milost i ten volný verš – ale co mám komu do toho kecat. Tady jsou na závěr dva náhodně vybrané sonety na okoštování z Hanusovy panenské sklizně: „UMBRA // spálenas, hnědi, obrůstáním / žehem, a sotva pro něj / sníží se k stínu, k cloně / cosi, co vniká dolů za ním // rozvrací rozměr, v nějž tys, hnědi / co v snětí ze svých torturál / (jak já svá slova ponurá) / napnula naděj; v odpovědi // stáčí se nad tvá sžehlá bedra / potom, co bohu kůži zedral / odporný červ, jenž kálí vedra // torturu mění v její pastiš / a ty se škvaříš samou slastí / a, sama červem, hřešíš na stín.
MICHAL ŠANDA
PLNÝ TEXT NA PORTÁLU ČESKÉ LITERATURY
VÝBĚH SLOV
Recenze na sbírku M. Šedivého „Výběh slov“ na Portálu české literatury (2008)
...Milan Šedivý bývá na mne přečasto nafrknutý. Poznali jsme se v roce 2001 na básnickém minifestivalu v Karlových Varech, kde mi daroval svou prvotinu Milosti. Napsal jsem mu dopis, tehdy ještě e-maily nebyly samozřejmostí, a v tom dopise stálo, že mě nadchly dvě básně. Které to byly konkrétně, to si teď nahonem nevzpomenu. Nicméně při příští příležitosti mi Milan nafrknutě vpálil, že ať se mi to líbí nebo ne, on že není autorem pouhých dvou básní...
...A nafrkne se zase, až se domákne, co jsem s jeho novou knihou provedl. Vzal jsem ji do zoo...
...Po řemeslné stránce si Šedivý za svou dosavadní básnickou kariéru vyzkoušel několik poloh, načrtl několik cyklů, které by samy o sobě mohly vydat na samostatnou sbírku, kdyby je autor co do počtu rozhojnil, zvláště pseudohistorické exkurzy v oddílu Básně z rukopisů. Báseň Wolfgang Amadeus sprosťačí je podle mne naprosto úžasná...
MICHAL ŠANDA
PLNÝ TEXT NA PORTÁLU ČESKÉ LITERATURY
PŘISTIŽENÝ SVĚT
Recenze na sbírku P. Hrbáče „Čekali“ v týdeníku A2 (39/2008)
...Kniha hned první básní vtahuje do svého nezaměnitelného vesmíru. Všechno zde pokoutně žije a kolotá: „hladiny se tiše milují“, „stůl hledá tlumočníka svého mlčení“. Hrbáč vynáší na povrch existenci světa, prodchnutého vlastní sveřepou silou, která si bují a vegetuje po svém, bez našeho posvěcení a přítomnosti. Mluví se tu o „tajném, letním kameni“, v básních nás provází: „louže z přízračných, letních dětí“. Jinde zas: „Tůň drží polního boha v hrouživém náručí.“ Je to vnímání, které se odehrává na téměř divošsky primitivní, ba až magické úrovni, kdy je vezdejší přírodě, rostlinám, domům či nábytku přiznán vlastní život, rovnomocný lidskému...
...Když však autor odhaluje „domy jako brblavé necky“, cítím z něho až nepotlačitelnou lásku vůči zdánlivě neživým věcem. Mezi básníkem a jevovým světem existuje tiché spiklenectví, spřízněnost, která mu dovolí slyšet jeho utajené hluky, šramoty a pohyby. „Kopřivy brečet neumí,“ píše. S nadsázkou řečeno: ani to umět nemusí, básník to činí za ně. Svým viděním věci doslova „animuje“, vdechuje jim život. Dotekem „básně-šému“ dosud lhostejný okolní vesmír promlouvá: „Ze stráně pozoruji čarovné krychle/ dobře promaštěných domků/ světélkují v nich záchody/ a opruzená nástupiště ložnic.“ Přečtu-li si takové verše, nepožaduji víc. Už jen tímto nálezem, vyjmutým z běžně uspořádané reality, se mi autor dává dostatečně „všanc“. Ne snad prozrazeným privátním detailem ze svého života, nýbrž svým bytostným viděním. To je také podle mého názoru to jediné, co lze v případě poezie soudit. Slova, motivy, metafory, obrazy, které básník užívá, jsou od jeho osoby neodlučitelné, jedině jimi dokáže zprostředkovat dosud utajené vrstvy světa, které běžně nevnímáme. Je to málo? Řekl bych víc než dost...
JAKUB ŘEHÁK
ČEKALI
Recenze na sbírku P. Hrbáče „Čekali“ v Lidových novinách (7. 2. 2008)
...Nová kniha ukazuje básníka oproti předchozím knihám poněkud ukázněnějšího - a to jak co se rozsahu textů týče, tak z hlediska „slovních gejzírů“. Nicméně v obrysech je to stále týž Hrbáč...
...Básně Petr Hrbáče jsou popelem, který zbyl po dohořelých dnech, popelem, který žhne.
ONDŘEJ HORÁK
ČEKALI
Recenze na sbírku P. Hrbáče „Čekali“ na Portálu české literatury (2008)
...Rovnou řeknu, že se mi líbí. Jenom s tím bych ale coby recenzent nepochodil, recenzenti se musí v knihách prstíkem pošťárat. Inu, do toho. Jak jsem se výše zmínil, že jsem neměl tušení, o čem sbírka je, a intuitivně si ji vzal s sebou na výlet, její podstatnou část tvoří jakési básnické pohlednice, momentky z autorových cest...
...Jak nad tím uvažuji, několik básní vynesených z žití tu možná bude, třeba ta na straně 48. Je známo, že Williamsova Kočka na rozpálené plechové střeše je o něčem jiném, než o čem bývá hrána na divadelních prknech. Právě tak Fuksova Vévodkyně a kuchařka má v sobě zašifrované druhé čtení. Nechci být za úplného recenzentského nekňubu, proto ačkoliv ony básně neumím rozšifrovat, alespoň zmínit je musím.
Po přečtení celé sbírky, aniž bychom to Čekali, čeká na zadním přídeští překvapení v podobě hudebního CD, které obsahuje čtrnáct skladeb složených a nahraných Petrem Hrbáčem na Yamaha Mo-6. Shrnuto a podtrženo: příjemná kniha, příjemná hudba, dobrý nakladatelský počin revue Weles.
MICHAL ŠANDA
BLOUDIVÝ NERV ZPÍVÁ TIŠE
Recenze na sbírku P. Hrbáče „Čekali“ v Tvaru 5/2008
...Mám pocit, že podobný „bloudivý nerv“ či kořínek odkudsi zevnitř vládne i světu Hrbáčových veršů. Tušíme za nimi originální, postupem času neotřele a po svém tříbenou senzitivitu, ale také máme pocit, že jsme svědky podivuhodně klidného, do sebe vhrouženého bloudění. Mnohdy nám není zcela jasné, odkud verše či obrazy vyvstávají, proč na sebe berou právě tu podobu, již mají...
...Petr Hrbáč je svérázný krajinář, místy výstižný, originální, hloubavý, jindy přemožený jistou odosobněností, přespekulovaností. Hmotné s éterickým dorážejí v jeho verších na sebe v podivuhodných konfiguracích, smyslovost se splétá se svéhlavostí a tu a tam spleť protne hluboký obecnější postřeh, schopný pozdvihnout lehký autismus věcných skrumáží směrem k artikulovanějšímu tajemství.„Někdo utekl ostatním / a hrál si na samotu“
JAN ŠTOLBA
PŘED PŘÍCHODEM „RYBÍZOVÉ KNIHY“
Recenze na sbírku P. Hrbáče „Čekali“ v Tvaru 5/2008
...Petr Hrbáč trvá v jakési bublině stálosti, bublině zřetelné nostalgie, kterou vyvolává větami a strofami svých básní. Ukazuje, jak umí vzpomínat a jak se mu svět kolem něj přetavuje do výseků, skrze které je schopen ten svět kondenzovat (mj. básně Letní ulička v Kutné hoře, Koncem srpna na Děčínském nábřeží atd.). Jsou to možná trochu obsedantní témata, která autor vyvažuje tu větší mírou patosu a klišé, tu nepřehlédnutelnou originalitou...
MICHAL JAREŠ
PETR HRBÁČ - ČEKALI
Recenze na sbírku P. Hrbáče „Čekali“ na bigbloger.lidovky.cz (2. 3. 2008)
...Poslední Hrbáčova sbírka však působí jaksi ukázněně až střízlivě, básně jsou učesané, bez hrbáčovských výbuchů a impulzivních obrazů...
...Petr Hrbáč je šifrujícím neorealistou. Je veskrze nemeditativním básníkem, který naprosto geniálně podává popisné obrazy prosté vnitřního zamyšlení, jako by se snažil zkomplikovat čtenáři požitek ze sbírky. Některé obraty vyžadují úvahu hned z několika úhlů. Hrbáč tak boří klišé klasických průhledných metafor. Místo toho jen poukazuje a nechává pracovat čtenáře samotného (možná nejevidentněji v básni V muzeu)...
MICHAEL ALEXA
PLNÝ TEXT NA BIGBLOGER.LIDOVKY.CZ